Festival rockových hudebníků v Jarocinu plnil ve své několikaleté historii různé funkce. Pro mladé lidi byl na několik dní oázou svobody, pro vědce a novináře místem, kde se psaly sociologické průzkumy a senzační články, a pro úřady - podle teorie oblíbené v hudebním průmyslu v zemi - byla tato největší rocková akce v Polsku od svého počátku považována za záchranný ventil. Autorem akce v Jarocinu byl Walter Chełstowski. Když v roce 1987 zemřel, nastala pro festival hubená léta. Po čtyřech letech se Chełstowski vrátil, podporován Owsiakem, a rocková branže doufala v oživení Jarocina. Nechyběly však ani kousavé komentáře, které vyvolala megalomanie uměleckého šéfa: "Chełstowski má během festivalu pronajatý pokoj se dvěma lůžky. Na jedné spí on, na druhé jeho legenda". Chełstowski, zručný organizátor, nikdy nebyl odborníkem na rockovou hudbu, za nejdůležitější považoval slovní poselství, proto v programu Jarocina převažovaly punkrockové kapely zpívající texty s anarchistickým poselstvím.
Tyto tendence se rozhodl změnit Kuba Wojewódzki, hudební publicista, kterého si letos pořadatel festivalu ROK Corporation vybral jako uměleckého šéfa jarocinské akce. "Ať Jarocin přestane být ztotožňován s rokenrolovým skanzenem, s mentálním parochialismem ve znamení kořistního poháru - oznámil Wojewódzki ve svém krédu. - Chceme-li do Jarocina pozvat hudební Evropu, musíme z ní doma vytvořit kus organizační a umělecké úrovně". Den po festivalu můžeme konstatovat, že tento ambiciózní záměr esteticky přehodnotit Jarocin se podařil jen napůl. Wojewódzki chce správně odhodit ideologickou bagáž a proměnit jarocinský festival v hudební událost. Smlouvy se sponzory Marlboro Music a PepsiCo tomuto záměru napomáhají. Díky jejich přítomnosti začnou do Jarocina jezdit známé zahraniční kapely. Letos Marlboro dalo několik set milionů, aby přivezlo kapelu New Model Army z Velké Británie. Změnit vkus jarocinského publika zvyklého na punkrockovou estetiku však vyžaduje několikaletou propagaci kapel nabízejících jiný zvuk.
První den na Velké scéně vystoupily převážně kapely vycházející z tradice punku a reggae, žánrů přítomných v Jarocinu téměř od počátku této akce. Publikum nadšeně přivítalo punkový blok a koncertní jistoty - Lech Janerka a Dżem. Na Malé scéně, věnované ten den metalovým skupinám, se sešli příznivci tohoto směru, soudě podle jejich reakcí, plně spokojení s tak velkou dávkou silné hudby.
Druhý den měl být rozhodující v potvrzení záměru Vojvodiny otevřít festival dosud nedoceněným nebo přehlíženým kapelám. Na Velké scéně se objevily kapely zpívající anglicky, což se Chełstowskému nelíbilo, kapely inspirované moderním zvukem amerických skupin jako Red Hot Chili Peppers, Faith No More nebo Soundgarden. Méně známé skupiny jako Human, Incrowd a Agency byly přijaty chladně. Bez intenzivní propagace a zařazení polských písní do repertoáru by se tyto kapely dalšího Jarocina nemusely dožít.
Toho dne měl na Malé scéně začít koncert "Promotion", roztažený do dvou večerů, na kterém Wojewódzki naplánoval vystoupení více než dvaceti kapel, většinou těsně po svém albovém debutu. Demolice zvukové aparatury během pátečních nepokojů a obavy z opakování vedly k bezprecedentnímu rozhodnutí koncerty na Malé scéně zrušit.
Sobotní koncert na Velké scéně se stal faktickým ukončením festivalu. Vystoupily na něm kapely oblíbené v centru vojvodovského rocku, jako jsou T. Love, Oddział Zamknięty a Ira, a také kapely oceněné v soutěži.
Do soutěže se přihlásilo 450 kapel, z nichž porota složená z hudebníků a novinářů vybrala 40 skupin, které se utkaly o pět nahrávacích smluv. Vzorem pro mnoho mladých kapel byly podle očekávání americké formace pocházející ze Seattlu. Naštěstí byly ceny uděleny kapelám prezentujícím různé rockové žánry. Zajímavě zněla folk-rocková skupina Ankh, v níž působí houslista zaměstnaný u Kielcké filharmonie. Velmi zdatnou kapelou jsou bratři Kr'shna z Poznaně, kteří hrají progresivní metal. Alternativní scénu zastupuje varšavská Paraphrenia, která vychází z žánru hard core. Mezi oceněnými se objevily stylově tak různorodé kapely, jako jsou punkoví Włochaty, umělci Futurobnia a metalová skupina Alastor. Verdikt poroty tak odrážel celou rozmanitost stylů a zvuků polského rocku.
Většina z 250 novinářů akreditovaných na jarocinský festival zůstala vůči hudbě imunní. Kapele Ankh stačilo pouhých 8 hlasů, aby se stala vítězem novinářské ceny. Z 16 000 diváků se ankety o nejlepší kapelu zúčastnilo jen několik stovek. Možná je to signál, že příští rok se od těchto cen může upustit a vsadit na vkus zástupců nahrávacích společností, kteří letos projevili o Jarocin neobvyklý zájem financováním zmíněných 5 zakázek.
Na tiskové konferenci svolané druhý den po roztržce na Malé scéně se několik novinářů emotivně vyjádřilo o Chełstowském jako o vzorném organizátorovi a uměleckém řediteli. Průběh Jarocina '93 však i přes organizační nedostatky a nenaplněný stylový průlom ukazuje, že Chełstowského čas definitivně pominul. Protesty několika stovek punkerů, kteří se na Malé scéně vzbouřili na protest proti komercializaci Jarocina a účasti Marlbora, zůstávají hlasem hlučné menšiny, která nakonec přestane mít na organizátory vliv. Festival se stává komerční akcí, protože jinak to ani být nemůže, když náklady na organizaci dosahují 4 miliard zlotých. Z 16 000 prodaných vstupenek, což je rekord, lze usuzovat, že mladé publikum si přijíždí především poslechnout hudbu a že ideologie či charitativní akce se staly pro Jarocin balastem, který letošní pořadatelé právem odmítli.
Grzegorz Brzozowicz, Maciej Chmiel, Gazeta Wyborcza č. 184, 09.08.1993