SMAR SW Jarocin 93 - Jarocin: nutné zlo? - Tygodnik Powszechny

Jarocin: nutné zlo?

"Cítím tu matzo a česnek. Tuto oslavu pro nás zorganizovali Židé! - křičí zpěvák kapely Piersi ze scény. - Přivítejme je tradičním staroslovanským sieg heil!"

Jeden z fanoušků, mladý chlapec, jehož záda jsou zakrytá bílo-červenou vlajkou s hákovým křížem, zvedne pravou ruku a spolu s davem několika tisíc lidí několikrát skanduje: sieg heil! sieg heil! sieg heil!

6. srpna, 23:00, první den Jarocin '93 Rock Music Festivalu.

"Pokud jde o Breasts, v tom, co děláme, není žádná velká filozofie. Je to jen transpozice, ukazuje realitu v zkresleném zrcadle... v smíšovně" - vysvětluje Paweł Kukiz. Ve svých dřívějších výrocích zdůrazňuje, že konvence jeho kapely je "kabaretní šílená" a základní žánr, který skupina pěstuje, je pastiche. Nicméně, když sleduji dav mladých lidí shromážděných pod pódiem, jak skandují fašistické výkřiky, jsem si jistý, že všichni si drží odstup, který odpovídá zpěvákovým záměrům, a jeho uměleckou provokaci berou jako vtip. Obvinit Kukize ze šíření fašistické ideologie by jistě bylo nedorozuměním, ale nutně ho to nezbavilo odpovědnosti. Publikum festivalu v Jaročině je nepochybně rozmanité, ale velkou část tvoří velmi mladí lidé, náchylní k vlivu a zmatení. Pro ně jsou kromě hudby důležitá slova vycházející ze scény a jejich často špatný estetický vývoj může způsobit, že nepochopí konvence a vezmou některé fráze doslovně. Raději bych se mýlil, ale taková možnost by měla být zohledněna. Možná alternativou k "smyslu pro humor", který Kukiz předkládá, by mohla být reakce vůdce kapely Armia, který před několika lety, po objevení praporu se svastikou v publiku, okamžitě požadoval, aby byl transparent srolován, hrozíc přerušením koncertu.

ABY LADIL S VKUSEM

Odpovědnost za slova nebyla letos silnou stránkou organizátorů festivalu. První den hostitel koncertu Jarosław Janiszewski propagoval vtipy ze scény - jak sám říkal - "fekálně-genitální". Na tiskové konferenci byl novináři napaden a organizátor odpověděl, že "tohle jsou chutě jarocinského publika a mým úkolem je je zasáhnout". Od moderátora čtvrtečního koncertu se také dozvídáme, že jiný styl navázání dialogu s publikem je v podstatě vyloučen, protože většina z toho "nevytváří mozek".

To je věta, která je alespoň nechutná v ústech muže, který se označuje za přítele mladých lidí a organizuje pro ně hudební hostinu.

Skutečnou pověst davového psychologa však hlasatel získal až svým slavným heslem adresovaným agresivně se chovající skupině punkerů: "Plivněte na ně, dělají to pro peníze" (byl to útok na pracující fotožurnalisty). Autor jeho výroku označil za "menší zlo": ve vzduchu byla koncentrace negativní energie. Byla to příležitost ji vypustit."

NÁŠ FESTIVAL

V pátek 7. srpna během ranních konkurzů na malém pódiu skupina agresivních punkerů hrozí, že pokud kapela nevystoupí Smar SW "vyhodí festival do povětří". Kapela nebyla kvalifikována na hodnocení, ale její členové jsou v publiku. Aby mohli své požadavky uskutečnit, dávají příznivci Smaru organizátorům čas do 16:30. "Plně pod kontrolou situaci" organizátoři zvou pódium Smar SWpódium, což znamená 30minutový koncert (čas kapel kvalifikovaných do soutěže je 10 minut). Zpěvák křičí na své fanoušky, že koncert skončil, že už nemá sílu. Moderátor jasně říká, že nemůže nutit hudebníky pokračovat ve hře: "Pokud chcete, aby hráli, musíte to zkusit sami." Zbytek je znám. Nejagresivnější část publika bere věci do vlastních rukou, což vede k pravidelnému boji o lahve, zábradlí, prkna a kazety utrhnuté z laviček. 18 lidí bylo odvezeno do nemocnice, z toho 4 hospitalizovány, což lze považovat za šťastně skromný zůstatek pátečních akcí. Otázkou však je, zda lze motto ústupků nejagresivnějším rváčům, vybraným těmi, kdo zodpovídají za průběh koncertu, považovat za šťastné? Proč by měla být akce určována mladými hledajícími rvačku? Možná, pokud nebudou spokojeni, možná kdyby to pro tuto skupinu přestalo být "jejich festivalem" - bylo by to dobré pro samotný festival?

ČÍ FESTIVAL?

Je Jarocin jen skupina agresivní, frustrované mládeže? Atmosféra koncertů na velkém pódiu takové obavy nepotvrzuje. Stadion je klidný. Do jisté míry k tomu přispívá kontrola u vchodu (brankáři berou alkohol, nože, plyn atd.), ale nepochybně je to také způsobeno samotným publikem. Pod pódiem mává dav

Je Jarocin jen skupina agresivní a frustrované mládeže? Atmosféra koncertů na velkém pódiu takové obavy nepotvrzuje. Stadion je klidný. Do určité míry k tomu přispívá kontrola u vchodu (brankáři berou alkohol, nože, plyn atd.), ale nepochybně je to i kvůli samotnému publiku. Pod pódiem mává dav. Vzadu tančí pogo. Rozděluje se několik ohňů. Chlapec sedící u jednoho z nich mi vysvětluje:.. Můžeš tu tančit, ležet, spát, nikdo se nediví, nikdo se nedrží. Chodím sem pro tento odpočinek, za hudbou, pro přátele. Je známo, že normálně takhle oblečený neležím. Starý, během roku bys mě ani nepotkal opilého! Létám na kluzáku, mám řidičák. Ale musíš si to užívat. Je škoda, že páčidla dělají rvačky. Tady je to čím dál horší, není tu žádná atmosféra. Na koncertech je to pořád dobrá nabídka, ale když si uvědomíš, že k tobě může v parku přijít čír s nožem a vytáhnout peníze, nechceš sem přijít." Před bariérou oddělující publikum od pódia hraje Jack. Od narození je na vozíku. Nemám práci, jen knihy a videa doma. Víš, nikdo se o mě na ulici nebude zajímat a tady mě bolí ruka z představování. Jsou tu milí lidé, ale někdy moc voní. V noci v parku se někdy cítíš, jako bys byl v lačnictví." Jacek přišel do Jaročina sám. Spí jako mnozí jiní "na čerstvém vzduchu", tedy v parku. Ze nádražního viaduktu si "taková pěkná parta" punkerů vzala jeho kočárek - "nikdo tu ke mně nebyl agresivní". Bohužel i na koncertním pikniku jsou viditelní

PŘÍZNAKY PATOLOGIE

Na zemi leží bezvědomý chlapec. Další, sedící vedle něj, polovědomý po "lepidle", mu uhasí cigaretu na hlavě.

Jeden z hudebníků oslovuje publikum: "Dávejte pozor na pašeráky heroinu. Nenechte se zmást. Jsou tu lidé, kteří odsud odešli a už nikdy nebyli stejní."

Podle dat Monaru "lidé, kteří odešli a už nikdy nebyli stejní", tvoří asi 20 procent účastníků festivalu, protože právě tak mnoho mladých lidí zde poprvé sahá po drogách, podle Marka Kotańskiho. Problémem však není heroin, marihuana ani amfetaminy, které si tu málokdo může dovolit, ale "lepidlo". Droga, která je snadno dostupná, levná a smrtelná pro tělo, rychle vede k degeneraci mozku. Mnoho mladých účastníků, zejména těch, kteří se na festivalu baví poprvé, si dává čest "kiranie samara" (čichání lepidla). Tlak prostředí je velmi silný a pár procházek v parku, kde se konají koncerty, stačí k tomu, aby si sami sebe přesvědčili. že existuje někdo, od koho se může závislost zastavit. Málokdo si může dovolit z ní vystoupit. Nejčastěji je to vyřazení ze skupiny: "Přišel jsem s přáteli, říká mi, měli jsme stan na trhu Bonzo. Oni zůstali na tábořišti, já spím na trávníku. Konverzace byla jednoduchá: "nemazlíš se s námi? Vyhrál!"

Ti, kdo nemají lepidlo, se léčí vodou a rozpuštěnou zubní pastou. Jablečné víno (na melinu za 25 tisíc) kupuje pouze "elita". Mnozí nemají ani peníze na chleba.

KAPLAN PREZIDENTA

"Tyhle, černé, kdybys mi dal něco k jídlu, miloval bych tě," říká klopýtající se chlapec knězi, který prochází náměstím.

'Žádný problém, starče. Pane, ukaž mu, kde dáváme jídlo,' odpovídá otec Kazimierz. 'Prezident je rovnocenný člověk,' říká o místě odchodu. 'Je z Gdaňské Oliwy. Před čtyřmi lety dostal v Jarocině takovou přezdívku. Potkávám ho tu pravidelně. Jeho a pár dalších stálých zákazníků. Je jedním z mála, co přestali drogy. Má teď přítelkyni, brzy bude dítě.' Sedneme si na chodník. 'Chceš vědět, proč přijedu do Jarocina? Ne proto, že je tu zábava, protože podle mě ne, ale protože je tu pár lidí, které se celý rok nebudou ptát: jak to jde? Co dělá tvoje přítelkyně? Bylo to zábavné na koncertě? Do jaké kapely jsi přišel? atd. Jsem ten, kdo se jich na to chce zeptat. Kromě toho je vlk přitahován lesem. Než jsem se přidal k oblátům, byl jsem docela dobrý v nunchaku. Trénoval jsem ho a dokázal jsem ho poškodit. Ale přišel okamžik v mém životě, kdy jsem pochopil, že druhý člověk je důležitý. Mnozí z nich to nikdy předtím nezažili, ale jsem si jistý, že tomu hodně rozumí. Nechodím sem nikoho konvertovat, chci si s nimi jen promluvit. S kýmkoli, kdo chce. Nezáleží na tom, jestli mi říkají 'kněz', 'gentleman' nebo 'černoch', ať už jsou věřící nebo nevěřící. Potřebují vědět, že o ně někdo má zájem, že je někdo chová jako lidi."

OCEŇOVÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM ABNEGACE

"Jsem nic, víš, punk je na nic. Není pro mě místo, nic tím nemyslím.

- Ale máš nějakou vlastní čest?

- Nemám ho, nemám čest.

- A líbí se ti, když na tebe někdo plivne a řekne "špinavá, vší strup"?

"Ne, ale pro lidi jako ty budu vždycky špinavý.

- Můžeš... Umyj se! Můžeš něco dělat!

- Nikdo nepotřebuje lidi jako já...

Když poslouchám tento rozhovor, který vede mladý punker s chlapcem, kterého žádá o peníze, přemýšlím, jaký je fenomén dobrovolného stavění se do prohrané pozice. Určitou pravidelností je, že velké procento mladých lidí, kteří takto přemýšlejí, nedokáže odolat tlaku reality. Mnozí z nich pocházejí z patologických rodin, postižených alkoholismem, chudobou, nezaměstnaností. Nevidí v sobě šanci vymanit se z kruhu lidí z nižší kategorie a brání se pocitu porážky tím, že opouštějí všechny ambice, unikají ze svobody do abnegace. Je však těžké uvěřit, že sedmnáctiletý chlapec bude vždy chtít být odpadem. Jednoho dne může tato tendence nabrat jiný charakter. Bude to nějaký druh zakořenění v realitě, nebo spíše reakce na ponížení, která utrpěli? Může to záležet na tom, kdo bude mít vliv na formování těchto stále nezralých lidí.

V mnoha případech nebudou rodiči ani učiteli, protože jejich jazyk je zoufalým cizí a plný zášti vůči světu. Nicméně lidé, které v Jaročině poslouchají, mají šanci proniknout do jejich mysli.

Respektujte moc, respektujte vlády

Respektujte armádu a úřady

Respektujte zákon a policii

Kulturní inkvizice

Tvoje hodnoty pro mě nic neznamenají!

Tvoje myšlení mě rozesměje!

(Smar SW)

Jednou se do domu Johna Lennona vloupal drogově závislý a položil legendárnímu hudebníkovi otázku:

- "Víš, jakou moc máš nad lidmi?

- To mě nezajímá. Nejsem politik ani sociolog. Jsem hudebník.

"A já jsem nikdo, protože jsem věřil tomu, co jsi zpíval. Věřil jsem, že drogy mi dají svobodu, že tohle bude moje cesta. Je pro mě pozdě, skončil jsem, ale chtěl jsem, abys věděl, že pro lidi jako já neseš část odpovědnosti.

Hudebníci, kteří oslovují mladé lidi z jeviště, by měli odpovědět na podobnou otázku a uvědomit si, že i oni nesou část odpovědnosti za to, co dělají lidé, pro které jsou autoritou. Víra, že jejich hudba nemá žádný vliv na vědomí mladého publika, je iluze. Jerzy Połomski může mít takové potěšení, ale Jarocin není Opole.

ANNA GUZIK

• 0 komentáře
  žádné komentáře
• napsat komentář 
  komentář