Adresa v srdci - Karolina Hejmanowska

S Karolinou jsem se setkala před pár lety, když projížděla Rzeszówem se svým přítelem, nabídla mi schůzku. Strávili jsme pár hodin zajímavým rozhovorem. Setkali jsme se ještě později na koncertě THCulture v Żory, kde tehdy Karolina žila. Karolina se ukázala být "nadšenkyní" SMAR SW psala recenze všech mazavých destiček na svém blogu. Loni Karolina vydala svůj debutový román "Adresa v srdci. Část 1", ve které se objevují punkové texty, m.in.: SMAR SW.

Dne 1. září vyšla na trhu první část mého debutového románu, který se odehrává v 90. letech (alespoň většina; Je tam hodně punk rocku a metalu. O čem jsem psal? Všechno tam je; Paleta emocí, jak říkám.

Milostný příběh, závislost (drogy), skinheadi.

Život. Jednoduše. Další příchuť jsou fragmenty textů písní (hlavně punkové), které se k románu hodí.

Úryvek 1:

Katovice, 7. srpna 1994 (neděle), 5:00 ráno

Už bylo svítání, když vlak zastavil na nádraží Katovice.

Všichni spali, kromě Tomka, který tu noc ani nemrkl kvůli bolesti způsobené bitím policistou.

Byl vyčerpaný jak psychicky, tak fyzicky. Situaci nezlepšilo ani to, že byl prostě bez spánku.

Podmínky festivalu (během celých tří dnů téměř vůbec nespal (!), protože se nemohl vzdát potěšení ze sledování kapel jako: Farben Lehre, Nauka o Shit, Defekt Muzgó nebo The Bill) plus množství vypitého alkoholu a incident s policií a ochrankou mu dávaly pocit, že balancuje na hraně života a smrti.

- Hej, probuď se, vstávej! Jsme na místě - obrátil se na své přátele.

První, kdo se probudil, byl "Rooster".

- Ooo, už ráno? Jak jsi spal? - Otočil se ke svému příteli.

-Trhni si. Víš, že jsem neměl podmínky na spaní - Tomek se ušklíbl.

- Proč jsi tak naštvaný? Pokud chceš někomu držet zášť, jsi to jen sám na sebe. Nabídl jsem ti lék už dřív - obhajoval jsem "Kohouta".

- "Medicína"?! Tohle nazýváš "lékem"?!

- Eh, tišeji! Tak si dej dobré ráno! - řekl "Dezertér", který byl náhle probuzen ze spánku.

- Lidi, vrátilo se vám to, nebo co? Zeptal se, když viděl své nejlepší kamarády čelit jeden druhému v bojovné póze.

Ještě chvíli se "Kohout" a Tomek na sebe dívali, po čemž Tom jako první vzdal a spustil ruce, otočil se ke svému příteli:

"Jsem v pohodě, promiň, kámo. Ani jsem nemrkl, natož ten celý chaos v Jarocinu.

Několik vteřin se na něj "Rooster" stále díval vážně, ale pak se mu na tváři objevil zářivý úsměv:

- Dobře. Máš právo nebýt v dobré náladě. Koneckonců, nejvíc tě tato cesta zasáhla.

"Jsem rád, že ti to nevyčítáš, díky," a pak objal svého kamaráda.

- No, dej si ještě pár grimas a všechno bude v pořádku - přidal ten žlutovlasý spratek, aby konečně uvolnil napětí.

- Jdi do prdele - odpověděli přátelé žertem.

"Hej, podívej, je to neuvěřitelné," "Dezertér" poznámku ignoroval. "Naše punk queen prospala celou akci," řekl, naklonil se k Anne a zakřičel jí do ucha: "OTEVŘI! POLICIE! - a pak se všichni tři rozesmáli na celé kolo.

- Jdi do prdele, jsi abnormální! - vykřikla vyděšená dívka.

"Říkají 'v háji', zlato," odpověděl "Rooster".

Chtěla něco odpovědět, ale v tu chvíli do kupé vstoupil průvodčí a když se podíval na barevnou, hlučnou a, upřímně, smradlavou skupinu, oznámil:

- Ekhm... Už bys měl vystoupit. Jsme tam - ale řekl si, že se vzdálil trochu příliš rychle.

- "Ekhm... Už bys měl vystoupit. Jsme tam" - Tomek si z průvodčího dělal legraci, když vystoupili z vlaku.

- Viděl jsi ten výraz, když nás oslovil "Ty"? To byl vražedný zvrat - zasmál se.

"Přesně tak, nezapomenutelný pohled," zopakoval ho jeho zrzavý přítel.

"Tak jo, kluci, to stačí. Takže možná můžeme jít na nádraží zkontrolovat autobus? Chybí mi moje teplá postýlka a horká koupel.

"Ani o ničem jiném nesním," souhlasil s ní "Dezerter".

***

- Masakr, jestli mě matka uvidí, zabije mě - zeptal se Tomek svých přátel, když se vraceli do Żory.

"Jestli ti to pomůže, řeknu ti, že já taky nebudu mít idylu." Myslím hlavně svého otce," odpověděl "Rooster" a při pomyšlení na jeho oteklé oko (nebo možná na otcův hněv) se zamračil.

"Ach, to znamená, že tě už nikdy neuvidím?" - zeptala se Anne s předstíranou starostí.

- Velmi vtipné, velmi - Tomek zavrtěl hlavou.

"A jen abys věděl," usmála se na něj zářivě.

Úryvek 2:

Żory, 7. srpna 1994 (neděle), 8:04

Po rozloučení s přáteli šel Tomek do svého bytu, který sdílel s matkou, nevlastním otcem a mladšími sourozenci.

Chystal se vstoupit na schodiště, když náhle zastavil.

Pravděpodobně už o kouři slyšeli a budou se ptát. Nejdřív si musím dát dohromady myšlenky," začal prohrabávat kapsy své kožené bundy.

Uběhly sekundy, ale nenašel, co hledal, a cítil, jak v něm roste frustrace.

Kašlu na to, stejně mi to chybělo. Musely mi vypadnout z bundy, vždyť se toho tolik dělo... Kromě toho jsem už dlouho nekouřil, musím něco vymyslet - kluk si vzal zbytek peněz, které si nějak dokázal uchovat, a zamířil k nejbližšímu kiosku, který byl v sídlišti, kde vyrůstal.

***

Když dorazil, přivítal paní Jadzii, starší ženu v šedesáti letech, která už léta provozuje malý sousedský stánek:

- Dobré ráno, paní Jadzio. Požádám o smečku "vrahů"... Myslím Popular - usmál se.

- Dobré ráno, teď tu nikdo není.

Chvíli přemýšlel a pak se zeptal:

- A sport?

- Ano. Jeden?

- Prosím. Ah... a balíček zápalek. Ztratil jsem nervy. Když se na mě podíval - řekl to, spočítal peníze a chystal se rozloučit, ale rozmyslel si to a zeptal se:

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč se na mě tak díváš?" Koneckonců, známe se už tolik let... Přesně víš, jak vypadám, že?

Paní Jadzia, zjevně zahanbená, se snažila vysvětlit:

- Ne... Já jen...

"Seru na to," přerušil ji přítel a odešel.

***

Tomek se zastavil před svým blokem a zapálil si cigaretu. Zhluboka se potáhl a cítil úlevu.

To jsem potřeboval - pomyslel si.

Jeho pocit klidu však narušil jeden pohled.

Ne, jen ne teď....

V dálce spatřil chlapce, jak se blíží. Byl podobného věku, říkali mu "Hitler". Rozhodně nebyli kolegové.

Plešatá hlava, červené kšandy, džíny, bílé polokošile a černé, upravené kuny.

Bohužel pro Tomeka ho také viděl. "Hitler" se posměšně usmál od ucha k uchu a řekl punkovi:

"Vidím, že festival pro tety už skončil, protože jsi se vrátila.

Tomek cítil, jak mu krev pulzuje ve spáncích.

Za jiných podmínek by se s ním pravděpodobně pustil do boje, který by skončil soubojem zblízka, ale teď se cítil vyčerpaný jak psychicky, tak fyzicky.

- Co se děje? Jsi hluchý, špinavý? Kdo na tebe takhle sáhl? Jdu pozdě? - Posmíval se tomu klukovi.

S poslední vůlí se punk zdržel vrhání se na provokatéra. Dnes u něj neměl ani nejmenší šanci a byl si toho dobře vědom.

Místo aby po něm házel pěstmi, věnoval mu hrozivý pohled a hodil na trávu nevykouřenou cigaretu. Pak na něj šlápl pohledem, který bude rozhodně potřebovat vyčistit, otočil se zády ke skinheadovi a odešel.

Jen doufal, že nepřítel nejde v jeho stopách.

***

Zastavil se před dveřmi bytu, zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. Přál si, aby tu cigaretu dokoupil, ale neměl na výběr. Kdyby tam chvíli stál, pravděpodobně by to nevydržel a udělal by to, co obvykle. Nechal se unést emocemi. Naštěstí se kůže rozhodla ho pustit. Přesto si punk přísahal, že jakmile se vrátí do formy, pomstí se. Nebude mu chybět jeho zprávy. Na to si však bude muset chvíli počkat a pokud možno se vyhnout setkání s útočníky. Ale tím se bude zabývat později. Teď se musí připravit na setkání s matkou a manželem. Neměl sílu vysvětlit matce ani jejímu příteli, co se tam opravdu stalo.

Věděl, že ať řekne cokoli, uslyší stejnou píseň:

"Je to místo pro feťáky a zvrhlíky", "Jak můžeš poslouchat něco takového?", "Měl bys konečně zmoudřit, shodit ty hadry a vypadat jako normální, civilizovaný člověk".

Jediná otázka zní, jak vlastně vypadá "normální, civilizovaný člověk"? A kdo řekl, že lidé z kruhu subkultur nejsou? Kdo to vymyslel? Musí být punkové vždy vytlačeni na okraj společnosti? A vlastně kvůli čemu? Kvůli tomu, že mají odlišný názor, pohled na život a vypadají jinak než většina lidí? A největší paradox je, že to jsou "normální a civilizovaní", kdo si to myslí.

S tímto na mysli vložil klíč do zámku (naštěstí ho měl uvnitř bundy, kde byl relativně bezpečný) a jemně ho otočil.

Sotva vkročil do bytu, když ho nevlastní otec "přivítal" u dveří.

- Konečně jsi tady. Viděl jsem oknem, že vstupuješ do klece. Co jsi tam dělal tak dlouho? A jak vypadáš? Víš, že tvoje matka ztrácí rozum? O této zkažené době mluvili v televizi.

Věděl jsem to. Už to začíná - pomyslel si Tomek a protočil oči.

- Mluvím s tebou, posloucháš mě? Chlapče, trochu kultury - oslovil ho nevlastní otec, trochu příliš nervózní na Tomekův vkus.

- Slyším, nejsem hluchý! - Vyprchal se zuřivě. Rozveselil se až tehdy, když uviděl černohnědého německého ovčáka utíkat z jeho pokoje. Miluje toho psa. Dostal ji od otce k šestým narozeninám. Je zavolán Nero.

- Co jsou to za křiky? - řekla Tomekova matka a pak se připojila ke svému manželovi a synovi.

- Ahoj, mami - Tomek ho pozdravil.

- Bože, dítě, tak jsem se o tebe bála! A jak vypadáš? Díval jsem se na televizi a...

"Televize lže," přerušil ji její přítel. - Můžu konečně vstoupit do tohoto domu pořádně?

Když se na to dospělí zeptali, rozhodli se od něj odtáhnout natolik, aby mohl zavřít dveře, sundat si boty a kůži.

- Kde jsou děti? - zeptal se.

- Koho nazýváš "klukem"? - Dawid odpověděl otázkou a usmál se na bratra od ucha k uchu. Úsměv na jeho tváři však netrval dlouho.

- Co se stalo? - zeptal se vyděšeně.

- Masacre, vypadám tak špatně? Zeptal se a pak zamířil do koupelny, aby se podíval na jeho tvář.

Teprve teď pochopil, proč se na něj paní z kiosku dívá s obavami, proč se ho skinhead, kterého potkal před blokem, zeptal: "Kdo na tebe takhle narazil?" a proč byla jeho matka tak vyděšená, když se na něj podívala.

Jeho tvář vypadala děsivě. Kruhy pod očima, zemitá pleť, viditelné modřiny. Je to důsledek vyčerpání, nedostatku spánku, zneužívání alkoholu (koneckonců festival trval tři dny a museli jste přijít pořádně), podvýživy, nemluvě o boji s uniformovanými složkami.

- Do prdele - to byla jediná poznámka o mém vlastním vzhledu.

• 6 komentáře

  › Dada 2021-02-20 00:46:55 - PL

  Serio? Taka powieść kręci facetów ze Smara?

  › yogi 2021-02-20 10:46:31 - PL

  A skąd masz takie wrażenie, że kręci?

  › adi 2021-02-26 20:09:19 - PL

  Ekstra, nie ma to jak oceniać nie czytajac. Moze najpierw przeczytaj dada a jak nie, to po co takie gadki? chyba, ze przeczytales, ale watpie. zachecila mnie ta opinia i mam podobne odczucia. nie jest cukierkowo, choc na poczatku wlasnie sie tego balem. pozdro. https://punkowastrona.wordpress.com/2021/01/23/adres-w-sercu-cz-1-recenzja-ksiazki/

  › Dada 2021-02-27 00:58:06 - PL

  Adi dlaczego twierdzisz, że oceniam nie czytając?

  › Dada 2021-02-27 01:01:44 - PL

  Yogi tak myślę po obfitości cytatów

  › yogi 2021-02-27 08:49:12 - PL

  @Dada wyciągasz błędne wnioski, "obfitość cytatów" nie świadczy o tym, że mnie to kręci, a jedynie o chęci przybliżenia treści. Gdyby były dostępne dłuższe fragmenty - opublikowałbym je. Z mojej perspektywy jest to "ciekawostka" o cytowaniu tekstów zespołu SMAR SW w powieści młodej pisarki i dlatego jest o tym informacja.
• napsat komentář 
  komentář